Teracová dlažba patří mezi vůbec nejstarší konstrukce podlah, setkáváme se s ní již u staveb postavených před 4000 lety. Tehdy se používala často ve spojení s mozaikou. O jejich kvalitách, trvanlivostí, pevnosti a kráse svědčí to, že ji můžeme obdivovat ještě dnes. Dříve se používalo především teraco lité na místě pokládky a následně broušené či jinak povrchově upravené tak, aby vynikla jeho kresba. Takto provedená podlaha byla velice náročná na zhotovení, ale odměnila se dlouhou životností.
Využitím vibrolisování a snadnějším strojním broušením se otevřely nové možnosti použití teracových dlažeb. Jejich hlavní výhody oproti litým teracovým podlahám jsou zejména: širší spektrum v použití různých drtí, lepší kvalita povrchu a rychlejší kladení podlah. Z teracových dlažeb je možné skládat i různé obrazce; tato metoda se však v současnosti mnoho nepoužívá.
Kresbu teracových dlažeb tvoří mramorová, teracová nebo vápencová drť různých barev a frakcí a jsou na ni kladeny podmínky přesněji specifikované normami. Pevnost dlažeb je dána cementovým jádrem, pro jehož výrobu se používá portlandských i bílých cementů. Dlažbu je možno barvit pigmenty do cementu. Teracová dlažba je vyráběna většinou jako dvouvrstvá. Nášlapnou vrstvu tvoří teracová drť a různě barvený cementový tmel, podkladní vrstva je z říčního písku a portlandského cementu. Strojní výroba umožňuje použít i kamenivo větších frakcí, kdy broušení lépe ukáže jeho kresbu.
Teracovou dlažbu vyrábí např. CIDEMAT Hranice s.r.o., na stojích firem Casani a Ocem. Dlažbu dodává v základním rozměru 300x300x30 mm. Strojní zařízení umožňuje zhotovit i dlažbu větších rozměrů, ale její použití se u nás dosud nevžilo.
Vyráběná dlažba splňuje v plném rozsahu parametry normy ČSN 723210 „Betonové dlaždice“ a normy DIN 18 500.
Mezi nejdůležitější parametry dlažby patří její únosnost, která u našich dlažeb převyšuje zatížení 3600 N při vzdálenosti podpor 250 mm. Obrusnost je nižší než normou požadovaných 31 m3. Výrobní sortiment zahrnuje i granitové dlaždice, které jsou pro svou nízkou obrusnost vhodné k použití v prostorách se zvýšeným namáháním otěrem.
Teracová dlažba je především díky vlastnostem vstupních surovin na bázi vápence málo odolná vůči kyselinám, které její povrch narušují. Naopak velmi dobře odolává louhům.
Ke každému vzoru teracové dlažby je vyráběn i soklíkový pásek rozměrů 300x70x12 mm ve stejné kresbě a barvě. Připravuje se i výroba schodů a parapetů, rovněž ve stejných vzorech jako dlažba.
Ve vlhčím ovzduší se někdy na povrchu teracových i betonových dlažeb vyskytují bílé výkvěty. Vznikají působením vody, která vynáší na povrch dlažby volné vápno; to pak na povrchu dlažby reaguje s volným kysličníkem uhličitým. Takto vzniklý bílý výkvět, nesnižuje technické parametry dlažby a
při jejím používání se postupně ztrácí. Výskytu výkvětů lez předejít impregnací povrchu dlažby; zamezí se tak přístupu vody do povrchu dlažby a následnému vynášení vápna na povrch dlažby při vysušování.
POUŽITÍ TERACOVÝCH DLAŽEB
Teracové dlažby se používají v průmyslových objektech (výrobních halách, skladech, manipulačních halách) i v objektech občanské vybavenosti (prodejnách, supermarketech, školách, nemocnicích, prádelnách, kuchyních aj.). Jsou charakteristické vysokou houževnatostí, pevností a snadnou údržbou. V průmyslových objektech více namáhaných pojezdem se používají vysoce otěruvzdorné teracové dlažby ze šedého cementu s granitovou drtí. Ve veřejných objektech, kde je důležité estetické hledisko, se uplatňují teracové dlažby z bílého cementu. Dosud jsme hovořili o nejznámějších, hladkých dlažbách.
Při použití v exteriérech však mají tyto dlažby jednu nepříjemnou vlastnost; po namočení (deštěm, sněhem) se stávají kluzkými a nebezpečnými pro chůzi. Proto se na venkovních plochách, jako jsou terasy, balkony, lodžie, vstupy a okolí bazénů, používají teracové dlažby s reliéfem, vylisovaný reliéf snižuje kluzkost a dlažbě přitom zůstává její teracová kresba.
POKLÁDKA TERACOVÝCH DLAŽEB
Teracové dlažby se pokládají převážně do betonového lože výšky 2-4 cm, vhodně spádovaného, pokud není spádovaný už podkladový beton. Při pokládání dlažeb na plochých střechách, musí být řádně provedena izolační vrstva, a pokud je to možné, i zvýšeno betonové lože.
Jestliže teplota podkladu klesne pod + 5° C, nedoporučujeme dlažbu pokládat, nad touto hodnotou by se teplota měla udržovat i v následujících 14 dnech od pokládky. Pro betonové lože se používají říční, popř. drcená kameniva frakce 0-4 mm bez hlinitých příměsí a portlandské nebo směsné cementy.
Mezi jednotlivými dlaždicemi doporučujeme zachovávat mezeru 2-3 mm. Mezi dlažbou a stěnou by měla zůstat pohyblivá dilatační spára šířky asi 5-10 mm, která se vyplní trvale elastickou těsnící hmotou (to platí i při změně druhu podlahy).
U velkých ploch doporučujeme pokládat dlažbu z několika palet současně, aby se dosáhlo stejnoměrné kresby. Velké souvislé plochy dlažby je nutno dilatovat, přičemž vzdálenost jednotlivých spár závisí na velikosti celkové plochy a jejím tvaru a určují ji projektanti.. Dilatační spára by se měly provádět u ploch přesahujících 20 m2.
U průmyslových ploch doporučujeme použít profily Schlüter DILEX-KS, které přenášejí vyšší mechanická zatížení a chrání hranu dlaždic. U méně namáhavých ploch, např. prodejen, nemocnic, škola aj. Lze navrhnout např. plastový profil Schlüter-DILEX-MP a – MPV. Oba typy se vyrábějí v různých barvách i různých kovových provedeních. Profily nesmí v žádném případě vyčnívat nad rovinu dlažby, spíše mohou být uloženy o 1 mm níže.
Ukončení a ochranu viditelných hran je možné osadit např. profilem Schlüter-SCHIENE o výšce 30 mm z mosazi, hliníku nebo nerezové oceli.
Čerstvě položené plochy nejsou pochůzné po dobu tří dnů ode dne pokládky.
Podlahy z teracové dlažby se tradičně nejčastěji spárují cementobetonovou kaší z portlandského nebo bílého cementu smíchaného s jemným pískem či mletým vápencem. Tyto kaše se dají barvit vhodnými cementovými pigmenty. Na trh však již dnes řada výrobků dodává široký sortiment spárovacích tmelů různého složení a různé barevnosti. Jejich použití je vhodnější, protože při větším zatížení jsou pružné a nedochází u nich k vydrolování, jako tomu bývá u cementových kaší.
ÚPRAVA DLAŽBY PO POLOŽENÍ
Po zaspárování položené dlažby je nutno podlahu řádně zbavit zbytků spárovacích tmelů nebo cementových kaší (hadrem nebo mechanickým čistícím strojem). Pokud na dlažbě zůstanou cementové skvrny, očistí se nejdříve škrabkou a poté je možné použít některého z čistících prostředků vhodných pro teracové dlažby; např.
Speciál – intenziv – grundreiniger, výrobce ULTRAMENT
Betonol – intenzivní čistící prostředek, výrobce BAUMIT
R69 – speciální čistidlo, dodavatel firma VINTER Zlín.
Těmito prostředky lze odstranit i případné výkvěty, které se vyskytnou při zrání dlažeb. Zbytky čistidel se pak řádně umyjí vodou.
Aby si teracové dlažby zachovávaly stále svůj jas a mohly se dobře udržovat, doporučujeme povrch dlaždic, impregnovat, impregnace se však nemůže provádět ihned po vybroušení, jelikož dlažba ještě není řádně vyzrálá.
Impregnování povrchu má zacelit mikrotrhlinky a tím zamezit vnikání prachu do povrchu dlažeb. Pravidelnou údržbou pak dlažba zůstává stále jasná. Dříve bylo obvyklé impregnovat dlažbu tekutým voskem, dnes jsou však na trhu speciální impregnační nátěry dlažeb, jejichž použití je na rozdíl do vosků velice jednoduché. Pro povrchovou úpravu teracové dlažby doporučujeme několik nátěrů.
Pro dlažbu s povrchovým leskem
S39 – utěsnění povrchu kamene – vysoký lesk, dodavatel VINTER Zlín
Speciál – naturstein – Glanzpflege, výrobce ULTRAMENT
Betonol kamenná pečeť, výrobce BAUMIT.
Všechny impregnační prostředky se nanášejí na suchou a čistou dlažbu stříkáním nebo válečkem. Po zaschnutí se lesklé plochy vyleští suchým hadrem.
Bližší údaje o použití jednotlivých přípravků jsou v podrobných propagačních materiálech výrobců. Většina impregnačních prostředků je vhodná i pro venkovní prostředí.
POKLÁDKA VE VENKOVNÍCH PROSTORÁCH
Dlažba v exteriérech je pokládána obdobným způsobem a za stejných podmínek jako v interiérech. Způsoby pokládky tu lze dále rozšířit o kladení na pryžové podložky. Tento způsob má několik výhod: rychlé osychání povrchu dlažby, útlum kročejového hluku, měkkost a pružnost nášlapu. Někteří výrobci dodávají podložky i výškově nastavitelné, s jejich pomocí je pak možné v podlaze zakrýt instalované technické rozvody.
Výjimečně se teracové dlažby kladou do pískového lože. Tento způsob pokládky však vyžaduje kvalitně provedené podkladové vrstvy, které musí být pevné a současně musí odvádět vodu tak, aby nemohlo docházet k podmáčení dlažby a následnému stříkání vody ze spár mezi dlaždicemi po došlápnutí. Při pokládce dlažeb doporučujeme používat jemný spárovací písek vhodné bary a zrnitosti, podmínkou však je, aby neobsahoval hlinité příměsi, vhodná je také aplikace distančních vložek do spár. Spáry u tohoto způsobu pokládky doporučujeme udělat větší, než je obvyklé a u spár z cementových kaší či tmelů.
ÚDRŽBA TERACOVÉ DLAŽBY
Teracové dlažby s impregnovaným povrchem se udržují většinou mokrým způsobem běžnými čistícími prostředky. U větších ploch se používá strojní čištění; to má tu výhodu, že se při něm mohou používat speciální čistící prostředky určené pro tento typ podlahy.
Pro čištění teracových dlažeb není vhodné používat kyseliny nebo jakékoli přípravky na jejich bázi. Pokud jsme v případech silného znečištění přesto nuceni kyselinu použít, musí být po zásahu povrch dlažby co nejdříve bezvadně vyčištěn vodou.
Kámen v různých podobách doprovází lidský život od nepaměti. Člověk využívá jeho pevnosti, tvrdosti i krásy při budování svého domova a okolím, ve kterém žije. Z těchto vlastností kameniva těží také teracové dlažby. Odolnost a skvělé užitné vlastnosti svých povrchů potvrzují již po generace. Vzhledem k nim a k dalším nově užívaným způsobům povrchových úprav se dá předpokládat, že si teracové dlažby uchováva jí své pevné místo ve stavebnictví i nadále.
